Reportáž psaná masopustem

Začal leden a já sice neviděn, ale už přítomen, začínám řádit ve školní družině. A protože letos budu v docela brzkém termínu 21. 2., musím se do toho pustit se vší parádou.

Nejprve nábor koledníků. Kdo se chce zúčastnit, musí předvést, jak umí pochodovat a zazpívat moji nejoblíbenější písničku. No určitě všichni víte jakou. Červenou růžičku. Koledníky mám vybrané, začínáme nacvičovat. Pochodem vchod, levá pravá, raz dva, Kolíne, Kolíne… No to je krása, družina duní pochodem a zpěvem lidových písniček, které jsou pro mě již tradiční. Děti se se mnou pomalu seznamují, s některými jsme kamarádi už z předchozích roků a někteří už jsou moji dobří parťáci. Třeba Míša Švejda, ten půjde na koledu již po páté a asi bohužel naposledy, protože jeho docházka do ŠD letos končí, je to totiž už páťák. Přesto si zvyky, které ke mně patří, každý rok opakujeme a také si připomínáme významy všech symbolů.

Leden skončil a začíná únor, je čas na tanec a základní pravidla společenského chování. Smím prosit, nabídnout rámě, poděkovat za tanec a hlavně nepošlapat dámě nebo pánovi střevíček. Musíme si udělat malou přestávku, děti mají jarní prázdniny, ale brzy jsou zpátky a příprava vrcholí. Paní vychovatelka Vochosková s paní Kovářovou vyrábí nové klobouky z růžiček umotaných paní Dřevovou. Pan Vochoska tvoří novou píku, saka jsou připravená, oblečení pro střapaté vyprané, masky vymyšlené a nachystané. Teď už zbývají poslední nácviky a poslední upřesnění rolí. Hlavně aby byli všichni zdraví!

Už je to tady, den D nebo spíš den M. Venku fouká vítr, zima je docela veliká a mračna se na nás pořádně stahují. To bude dneska asi těžká koleda. Nastrojit, namalovat, obléct do masek. Hudba už je tady, a tak všichni vyrážíme. „Vážený pane starosto, žádáme Vás o povolení 20. dětské masopustní koledě městem projíti a své umění ukázati.“ Masopust je zahájený. Rodiče, prarodiče, diváci. Jako vždy přilákalo naše dovádění mnoho lidí. Nakonec se umoudřuje i počasí, přestává foukat vítr a chvílemi se na nás usmívá i sluníčko. V závěru odpoledne nás odmění nádherným západem.

Velké poděkování patří všem, kteří nás vítají ve svých provozovnách a otevírají nám nejen své dveře, ale i svá srdce a s radostí se s námi baví. Jako každý rok poslední kolečko na náměstí na rozloučenou a už míříme do školní jídelny, kde na nás čeká občerstvení, tombola za odměnu a zhruba hodinová zábava s tancem. Všechno dobře dopadlo, ale to ještě není konec, právě naopak je to začátek. Ptáte se čeho? Dalo by se říct „Masopustního maratónu“.

Vezmu to tedy ve zkratce: Pondělí 24. 2.- nácvik společně s předškoláky z mateřské školky.

Úterý 25. 2. – 9.30 dětská mas. koleda se účastní masopustu Mateřské školky NH. Společně žádáme o povolení, odpovídáme na zvídavé otázky pana starosty, každá koleda dělá svoje kolečka a na konec se loučíme jedním velkým společným kolečkem na rozloučenou.

13.30 zahajujeme vystoupení v Domě s pečovatelskou službou NH. Za necelou hodinu uděláme kolečko pro každého, kdo přijde, a zahrajeme písničku a zatancujeme si s tím, kdo má chuť a sílu.

Středa 26. 2. – 8.30 odjezd autobusem na Dobrou Vodu, kde už na nás netrpělivě čekají babičky a dědečkové v domě pro seniory. Jídelna je jako každý rok plná. Všichni zpívají. Kdo může, rád si i zatančí. Také personál si nenechá tanec utéct. Domov je plný radosti a veselosti. Při loučení si posteskneme, že se příští rok kvůli rekonstrukci neuvidíme, ale z tohoto omylu nás rychle vyvádí paní ředitelka: „Příští rok se na vás těšíme a počítáme s vámi i v náhradních prostorách v Českých Budějovicích.“ V jídelně však naše cesta nekončí, ještě je v budově mnoho lidí, kteří nemohou z lůžka, a tak navštěvujeme i je. V každém pokoji zahrajeme a zazpíváme písničku na přání, a i když si nikdo nemůže na žádnou písničku vzpomenout, velmi často trefíme tu pravou notu. Tak třeba Sokolíci. „No to jste mě potěšili, já jsem totiž bývala sokolka,“ říká nám jedna babička. Další dozpívá všechny sloky Malého hošíka, i když my už nezpíváme. Závěrečné koláčky, na které se každý rok těšíme, a uzené od paní Prášilové, je pro nás velkou odměnou. Také z malého dárečku vyrobeného zde v domově máme velkou radost.

A myslíte, že je to všechno? Úplně na závěr nás v pátek 28. 2. čeká oslava 20. výročí DMK. Odpoledne vyzdobíme sál v Kulturně-spolkovém domě a v 17.00 hodin se zase může rozeznít Červená růžička. Tentokrát ale reprodukovaná. Projekce videa 1. dětské masopustní koledy podle všeho baví všechny přítomné. Poděkování patří všem zúčastněným a hlavně všem pomocníkům, kteří se kolem masopustu pohybují. Následuje otevření vykoledovaných šampaňských a velký přípitek s předáním dortu od paní Němcové. Samozřejmě nezapomínáme udělat všem kolečko za doprovodu hudby ve složení M. Tuscher, D. Mráz, P. Vochoska a L. Tuscher. O další reprodukci hudby se stará Karel Cepák. Občerstvení máme objednané u paní Šnokhausové a nápoje nám zajistí pan Milan Vítovec a paní Hanušová. Všem moc děkuji za pomoc s organizací a také děkuji paní Jarolímkové a KIC za poskytnutí sálu.

A to už je opravdu konec! Tak co myslíte, bylo masopustu málo? Já tedy myslím, že v letošním roce jsme to výročí důkladně oslavili!

Masopust 2020